Jak interim manažer oživuje firmy a inspiruje k růstu

Interim management vznikl v 70. letech 20. století v Nizozemí jako pružné řešení v reakci na dlouhé výpovědní lhůty manažerů a vysoké odstupné. Postupně se rozšířil do ostatních zemí Evropy, Austrálie a Ameriky. V České republice se objevil prvně při privatizaci státních podniků v podobě krizových manažerů, ale systematické uplatnění našel teprve od roku 2009, tedy v době mezinárodní hospodářské krize. Roman Škulavík je interim manažer, který se na tuto dráhu vydal právě v době, kdy byl interim management u nás prakticky ve svých začátcích. Nyní má za sebou desítky úspěšných projektů. Zákazníkům se přitom nebojí říct i nepopulární věci. I to je mimo jiné podstatná vlastnost kvalitního interima.

• Jak jsi se, Romane, dostal k interim managementu a co Tě na něm bavilo a předpokládáme, že ještě baví?

K interim managementu jsem se dostal před devíti lety, kdy jsem byl osloven konzultační a poradenskou firmou. Sám jsem již v zaměstnání neviděl posun a smysl, tak jsem zvolil cestu freelancera.

Při rozhodování jsem si udělal SWOTku v hlavě, poté na papír a vyšlo mi, že jsem se rozhodl správně. Na IM mě baví to, že můj výkon je ihned vidět, dále pak svoboda, myslím tím i to říci nepopulární věty/věci majiteli a pak že zkrátka člověk nasbírá zkušenosti z různých pozic a firem, které tuto službu opravdu potřebují a ocení. Z většiny misí si člověk odnese vazby a stane se, že je třeba osloven tím samým klientem vícekrát. Osobně se mi to stalo už třikrát. Postupně jsem se osamostatnil a pracoval několik let napřímo ve firmách, které mé služby rády využily.

• Jak Ty osobně vnímáš interim management a jaké přináší výhody?

Interim management je nasazení zkušeného manažera na dočasnou pozici s cílem řešit konkrétní výzvy nebo projekty v určitém čase. Zdůraznil bych hlavně tyto klíčové výhody:

1. Flexibilita a prakticky okamžitá dostupnost kvalitního interim manažera, který má plnohodnotný výkon. Nemusí procházet adaptačním kolečkem, prostě a jednoduše nastoupí a ihned se zapojuje do problematiky a dodává výsledky.
2. Jako další bych uvedl nezávislost pohledu na firmu, situaci v ní.
3. Rychlá orientace v problému a jak jej řešit (nejen okamžitě, ale i systémově).
4. Převzetí problému klienta na sebe. Tzn. já osobně reportuji klientovi a ten se může věnovat něčemu jinému, v čem je kovaný on.

• Jak poznám opravdu dobrého interima? Máme pocit, že se s nimi nyní roztrhl pytel.

Interimů je hafo, to je pravda. Je hodně těch, kteří pobrali hrstku zkušeností a chtějí zkusit a zkouší tuto dráhu. Ne však pro každého to je řešení vhodné. Osobně jsem ve dvou případech nastoupil po IM, který nebyl až tak v kondici a musel být nahrazen. Shrňme si tedy pár základních bodů:

1.  Zvládne časovou náročnost. Já jsem fungoval tak, že jsem dělal někdy až „moc rychle“ a že výsledky byly dříve, než se očekávaly. Tzn. neděláte osm hodin, pokud ano, je to fajn 😊.
2.  Dobrý interim si řekne o dobré peníze. Sám jsem publikoval nikoli sumu, ale článek na LinkedIn. Je to služba ohraničená v čase, slušně zaplacená, ale která přinese výsledek, a tudíž se firmě bohatě vyplatí. V českém rybníčku je ale stále mnoho firem, které vidí jen číslo. I přesto že mají problémy, nejsou s to pustit nic navíc. V takových případech nemá význam přesvědčovat někoho ke spolupráci. To musí jít samo.
3. Dobrý interim jedná v zájmu firmy, nejde proti ní, nekouká na to, zda dělá manday nebo hodinově, ale dodává výsledky a umí je prodat.

• Největšími „strašáky“ decision makerů ohledně interimů jsou vysoké náklady a návratnost, fungování v týmu, zneužití získaných informací o firmě, (ne)správná shoda dovedností a očekávání výsledků. Můžeš, Romane, tyto obavy rozptýlit?

Asi takto. Ze zneužití informací bych neměl obavu. Každá pořádná firma se svými obchodními partnery podepisuje NDA, dohodu o mlčenlivosti, platnou i léta po skončení spolupráce. Je to ochrana obou stran. Co se nákladů týče, interim má v sazbě poplatky na sociální, zdravotní pojištění a další odvody a daně, případné dodatečné náklady. Je prostě otázkou, jak si to obě strany dohodnou na počátku spolupráce. Osobně si raději připlatím za hodnotnější a kvalitnější věc /službu, než se pak dohadovat, reklamovat, nebo nebýt spokojen. Je důležité druhé straně vysvětlit, co za tím vším je. Zaměstnanec také firmu také nestojí málo.

• Romane, překvapilo Tě na interim managementu něco?

Překvapilo a překvapuje mně, kolik firem, o kterých vím (a je hodně těch které neznám), má základní problémy v komunikaci v oddělení a mezi odděleními. Tohle je kámen úrazu v devadesáti procentech projektů.

• Jak vidíš Ty budoucnost interim managementu a interim manažerů – uměl/zkusil bys predikovat vývoj tohoto odvětví?

Za mne je to otázkou vyspělosti firem, potřebou hledat lidi, zkušeností a brandem jednotlivých IM, providerů a mixem toho, co jsem uvedl. Takže srozumitelněji, tak jak se budou ve firmách střídat lidi, bude i interim management žádaný. Někde více, někde méně. A někdy více a někdy méně. Křišťálovou kouli nemám. Trh se stále vyvíjí. Ale takto to vidím za sebe.

• Jak se udržují interim manažeři fit při takové míře odpovědnosti a každodenním tlaku na efektivitu a výsledky?

Pro mě jsou efektivita a tlak na výsledky v této branži přirozené. A tak to negativně nevnímám. Co ale špatně snáším, jsou nesmyslné požadavky nebo rozhození portfolia problémů na své podřízené včetně IM, když je nadřízený nekompetentní. To se pak pracuje špatně a popravdě to je asi jedna z nevýhod – nikdy nevíte, kam vstupujete. Nejde to zprvu hned odhadnout, pokud firmu a lidi v ní dobře neznáte. Dobrý interim manažer by se měl neustále vzdělávat, a to nejen v rámci své specializace. Neopomněl bych ani osobnostní rozvoj. Není od věci čas od času projít třeba profesní diagnostikou, kde se o sobě dozvíte objektivní informace a můžete na sobě pracovat, rozvíjet své silné stránky.